Detail

Popis

---

Jedle Veitchova je strom vysoký asi 25m, má jehlancovitou korunu, je nejmenší z japonských jedlí. U nás se pěstuje od roku 1910.
Tato jedle má krátké větve v typických přeslenech. Má hladkou, světlou, bělošedou borku, u jednotlivě rostoucích stromů zpravidla skrytou v hlubokém zavětvení. Mladé větévky má šedé, hnědé i zelené, jemně chlupaté. Pupeny jsou kulovité, zalité sklovitě červenofialovou pryskyřicí. Jehlice vyrůstají na větévkách hustě, uprostřed jsou sestaveny do písmene V. Jsou asi 2mm široké a až 25mm dlouhé, na špici tupě uťaté. Na lícní straně jsou lesklé, tmavozelené, na rubu svítivě bílé ve dvou pruzích průduchů potažených voskem.
Šišky této jedle jsou válcovité, asi 3cm široké a 5 -7cm dlouhé, zpočátku nafialovělé, později hnědé. Šupiny šišek jsou malé a husté, celokrajné, podpůrné, stejně dlouhé jako spodní šupiny nebo jen trochu vyčnívající. Semena mají stejnou délku jako jejich zahnutá načervenalá křídla.

Čeleď:
Pinaceae – borovicovité

Původ:
Jedle Veitchova pochází z Japonska. Objevil ji G. Veitch v roce 1860 na svazích známé sopky Fudži . Do Evropy byla introdukována v roce 1865. V Japonsku roste v hornatých polohách, hlavně na ostrově Honšú. Ve výškách okolo 1300 -2300m n.m. Je dominantní lesní dřevinou nebo příměsí ve smíšených jehličnatých lesích.

Pěstování:
Tato jedle vyžaduje stejnoměrně vlhkou, humózní půdu, ale snese i jiné půdy.

Použití:
Přes svůj nápadný vzhled se bohužel pěstuje jen málo v parcích. Můžeme ji vidět v Průhonicích, v arboretu Bukovina nedaleko Turnova je strom vysoký téměř 30m, v praze dříve rostla např. v Královské oboře. Její dřevo slouží především k výrobě papíru.

Množení:
Jedle Veitchova se množí spolehlivě semeny, sklízených ze šišek těsně před jejich rozpadnutím.